Proč vždy vidíme jen jednu stranu Měsíce
Na Zemi máme mnoho amatérských i profesionálnÃch astronomů. A jednÃm z objektů, který je v podstatÄ› neustále pozorován, je i náš MÄ›sÃc. O nÄ›m se ostatnÄ› z pochopitelných důvodů zmiňujà již nejstarÅ¡Ã dochované texty, byÅ¥ jej z pochopitelných důvodů považujà za svÄ›telný zdroj. Již po tisÃciletà pÅ™itahuje naÅ¡i pozornost, a tak nenà divu, že jsme o nÄ›m udÄ›lali mnoho pozorovánÃ.
Â
Â
JednÃm z tÄ›ch zdaleka nejzajÃmavÄ›jÅ¡Ãch je fakt, že aÅ¥ se na nÄ›j ze ZemÄ› podÃváme v kterékoliv jeho fázi, vždy vidÃme pouze jednu jeho stranu. To je ostatnÄ› důvod, proÄ se mluvà o „temné stranÄ› MÄ›sÃce“. Ta ve skuteÄnosti nenà temná v tom smyslu, že by na nà nikdy nedopadaly SluneÄnà paprsky, nýbrž v tom, že je od nás vždy odvrácená.
Â
Jak je ale nÄ›co takového možné, když se MÄ›sÃc otáÄà kolem své osy stejnÄ› jako naÅ¡e planeta? NemÄ›li bychom být schopni jej tedy průběžnÄ› pozorovat ze vÅ¡ech stran? Ukazuje se, že právÄ› ona kombinovaná rotace obou vesmÃrných tÄ›les je důvodem, proÄ vidÃme naÅ¡i oběžnici jen z jedné strany.
Â
Â
Vzhledem k tomu, že obÄ› tÄ›lesa kolem sebe obÃhajà již stovky milionů let, se dÃky vzájemnému působenà gravitace jejich rotace v podstatÄ› synchronizovala. Výsledným efektem je, že MÄ›sÃc je k nám z naÅ¡eho pohledu vždy otoÄen jen jednou svou stranou. Ve chvÃli, kdy je otoÄen tou druhou, jej nevidÃme.
Â
TÃm ostatnÄ› vznikly vÅ¡echny ty povÄ›sti o tom, co se na odvrácené stranÄ› skrývá. Ty byly pÅ™iživovány až do Å¡edesátých let, kdy jej prvnà sondy a následnÄ› i rakety s lidskou posádkou obletÄ›ly. Ukázalo se, že ona odvrácená strana vpadá v podstatÄ› stejnÄ› jako ta, kterou vidÃme, jen rozloženà kráterů je trochu jiné.
Â
Vzhledem k tomu, že se nynà chystajà nové mise na MÄ›sÃc a také se poÄÃtá s vybudovánÃm trvalé základny, je jasné, že se naÅ¡e poznatky o tomto tÄ›lese jeÅ¡tÄ› zvýšÃ. Kdo vÃ, co bÄ›hem tohoto průzkumu objevÃme.