Stará technika

Vzpomínáte si ještě na discmana a na walkmana? Byly to takové malé klasické přenosné přehrávače. Přehrávala se tam hudba. Já si ještě vzpomínám na svůj úplně první discman a také walkman. Byla jsem opravdu nadšená, když mi tohle rodiče pořídili. Jenomže nejhorší na tom bylo, že rodiče mi tyto technické vymoženosti pořídili, když už to nebylo tak moc populární. Když už byly discmany úplně jiného stylu, tak já jsem vždycky byla tak o dekádu pozadu. Je logické, že když rodiče na tohle neměli peníze, tak mi rozhodně nemohli také pořídit nějakou novinku.

Novinka je vždycky tak třikrát dražší než nějaká věc, která už je na našem trhu třeba dva nebo tři roky. Takže jsem se sice na ně nemohla zlobit, ale dost mě to mrzelo. Nechápu, proč se ostatní děti vždycky někomu smály, když měl někdo něco starého anebo už opotřebovaného. To, že jsem také vždycky zdědila oblečení po starším bratrovi, tak to ani nemluvím. Za to se mi smály děti také. Tohle ale také jsem rodičům později vyčítala, protože můj bratr měl stále něco nového a já to staré po něm musela dědit, a to včetně techniky. Já jsem kolikrát po bratrovi zdědila discmana anebo walkmana anebo rádio, kolikrát ale už bylo tak dodělané, že to bylo popraskané a divné nebo zašedlé.

Nebo tam chyběla tlačítka, různé čudlíky a podobně. Nebo třeba ohnutá anténa. Mě tohle vždycky vadilo, i když jsem si třeba na Vánoce přála něco nového, třeba nové videohry, tak vždycky jsme je dostali napůl. Nikdy jsem neměla nic pro sebe, co by bylo úplně nové. Řekněte mi, vadilo by vám to? Mě to teda opravdu hodně vadilo. Byla jsem z toho nešťastná, takže jakmile jsem si potom sama vydělávala peníze, tak jsem si koupila opravdu ten nejdražší mobilní telefon, který byl. A řeknu vám, že rodiče mi nadávali, že utrácím zbytečně peníze. A když jsem jim to vysvětlila, proč jsem to takhle udělala, tak uznali, že mám pravdu.