První počítač

Otázka je totiž dvojí. Kolik a jaké. V perexu je to nenápadně naznačeno. Proto možná vyzní trochu divně. Nuže, ono se totiž nedá vzít v potaz, kolik strojů je již nefunkčních, a tedy v křemíkovém nebi, nebo kolik je jich vyrobeno podomácku, ze starých součástek. A firmy, které mají co do činění s repasy jistě také nebudou mít podrobné záznamy. Takže se to nedá ani spočítat, ani určit jaké značky se kde potulují. Můžeme jen říci, kolik se jich tehdy a tehdy prodalo. Tím to zhaslo. Protože však nezhasla svíce nad tímto článkem, podíváme se na počítače, které jsou něčím zajímavé.

A tím nemáme na mysli notebooky, jako jsou ona obou fotkách přiloženy. Ty mají stejně pouze takový, víceméně dekorativní, charakter. Takže to, o čem bude řeč vlastně ani nemá s těmi notebooky nic společného. První náš počítač, tedy naší výroby se jmenoval SAPO. Tato důmyslná zkratka je ze slov SAmočinný POčítač. Chytré, viďte? Byl vyroben již v roce 1957, ale první podněty byly údajně dány již o deset let dříve. Zde se nám odborná literatura drobátko rozchází, protože někde o tom není ani zmínky. Ale to nevadí, není to zase tak důležité. Tento počítač byste si do bytu dát nemohli, protože on sám byl vlastně bytem.

A to hnedlinko pětipokojovým. Technické parametry zde nemá smysl rozebírat, najdete je skoro všude, tak si jen řekněme, že měl příkon 15 kWh a výstupní zařízením nebyl žádný monitor, ale děrovačka štítků. Takový podlouhlých kartiček, jistě jste je někde v učebnici zahlédli. Už při spuštění byl zastaralý, ale přesto fungoval ještě tři roky. Samozřejmě, že v Praze, a to na Loretánském náměstí. Ne venku na něm přímo, v jedné z budov, tuším měla popisné číslo tři. Tyto doby jsou již dávno pryč. Nyní si nosíme počítače v taškách, ano ty notebooky na fotkách, nebo v kapsách. To znamená mobily. Mají procesor, tudíž jsou to malé počítače.